Život je pes, ale my jsme jeho štěňata a proto žít je psina.
Jsi jako jizva na dlani, jež tleskat mi už nebrání.
Srdce srdci srdce dalo, srdce srdce milovalo a to srdce srdce prosí ať to srdce v srdci nosí.


Duben 2010

Nový design - láska

24. dubna 2010 v 22:32 | Nelička |  Blog - Novinky
56645465
Tak nový design na již zmíněné téma je na světě. Nevím jak vám, ale mně se líbí a kecejte do toho jak chcete já ho neměnim i kdyby jste se na hlavu stavěli XD. Změnim ho, až se mi bude chtít.
Cca hodinová práce i s vymýšlkením a hledáním vhodného  obrázku.

Alea iacta est

24. dubna 2010 v 21:45 | Nelička |  Povídky - divocí, zvláštní, nespoutaní
smajlík 4
Míval jsem sestru. Jednoduše řečeno, byla zvláštní. Jmenovala se Andrea, ale všichni jí říkali "ta praštěná". Přiznávám já taky.
Byli jsme dvojčata, podobově skoro stejní, ale povahou každý jiný. Já byl trojkař - dvojkař takový ten kluk, kterých je na každé ulici tucet. Andrea byla hodně přemýšlivá a poetická. Milovala básničky. ráda zpívala a měla ráda přírodu a zvířata.
Byl jsem tehdy blbec a to si ještě hodně naddržuju. Bylo to v devítce a já ji s ostatními spolužáky... nedá se to říct jinak. Šikanoval. V zimě jsme ji shazovali do sněhu, posmívali se jí, braliu ji věci a sváděli na ní svoje průšvihy. Všichni na to skákali, protože, Andrea byla hodně problematická. Mívala na vysvědčení čtyřky skoro ze všeho, nedávala pozor a neposlouchala.
Možná, kdybych tehdy zasáhnul...

Byla zima jen praštělo a mi Andreu zase shodili do špinavého sněhu před školou. Zvedla se, oklepala a pokračovala směrem ke dveřím do velké šedé budovy. Jako by nás ani nevnímala.
Andrea seděla na každé hodině sama až v zadní lavici. O přestávkách si čítávala básničky, či cosi psala do umolousaného sešitu, který tahala všude s sebou a o hodinách koukala z okna. Dnes ne. Její věci byli na místě, kde měla na dějepis sedět, ale Andrea sama tam nebyla. Myslel jsem, že šla na záchod, ale ani se zvoněním se neobjevila.
Nevěděljsem co se děje a raději to po hodině nahlásil. Hledali ji po celé škole, alenikde ji nenašli. Otevřeli náhradním klíčem skříňku, ale boty, kabát i svetr byli uvnitř. Andrea přezůvky nenosila, takže přece musela být někde ve škole.
Nikdo z nás si nepřipustil, že by mohla odejít v ponožkách. Za zas tak šílenou jsme ji nepovažovali.
Večer už po mé sestře pátrala i policie. Když jsem večer usínal třásl jsem se po celém těle. I když jsem si to nepřipouštěl, teď mi docházelo, jak strašně ji mám rád.
Další den jsem šel poprvé v životě za školu. Hledal jsme Andreu a ani po vyučování se nevrátil domů.
A večer jsem ji našel. Už byla tma. Ležela na zasněžené louce, za městem, úplně modrá mrazem.
"Andreo!" uznávám, že to nebyl inteligentní výkřik, ale v tu chvíli mě nic lepšího nenapadlo. Klekl jsem si vedle ní a začal odhrabávat sníh. Byla úplně zavátá. Nechápal jsem jak mohla tak dlouho přežít jen v tričku, džínech a ponožkách.
Konečně jsem i vyhrabal a pokusil se ji zvednout, ale neunesl ji, Po tvářích mi stékali slzy bezmoci.
V tom mě něco napadlo a začal jsme se svlékat z kalhot, budnky, svetru, trička i bot "Zavolám pomoc, obleč si to."
"Ne. Obleč se. Já už stejně umírám a umřu ať budeš dělat co chceš. Nestihl bys to," její řeč přerušil záchvat dusivého kašle "Alea iacta est bratatříčku. Kostky jsou vrženy. Vybral sis svůj způsob života a já umžu pro ten svůj. Postarej se o Karolínu, ona...," nedořekla. Přestala dýchat a zavřela oči.
"Kdo je Karolína? Andreo! Andreo!" křičel jsem a objímal mrtvé tělo své sestry. Brečel jsem i ve chvíli kdy mě našli.

Karolína se narodila o dva roky později. Dodnes nechápu, jak moje sestra věděla, že se vůbec narodí. Nokomu jsem neřekl co mi tehdy řekla moje sestra a o jméně jsem taky nerozhodoval. Dnes je jí tolik jako tehdy mně, ale dodnes neví, že Andrea vůbec existovala. Je jí hodně podobná. Jen v jedné věci je jiná. Její odlišnost jí neodtrhuje od okolního světa, jen má prostě jiné zájmy. Možná je to pro ní lepší, ale kdybychom tehdy respektovali Andrein styl života, mhla ještě žít. Možná zemřela, protože se jí to zdálo nesmyslné, a možná měla v mnoha věcech pravdu, šikana nesmysl je. Možná...