
1. Tak, jako jazyk stále naráží na vylomený zub,
tak se vracím k svýmu nádraží, abych šel zas dál,
přede mnou stíny se dlouží a nad krajinou krouží
podivnej pták, pták nebo mrak
tak se vracím k svýmu nádraží, abych šel zas dál,
přede mnou stíny se dlouží a nad krajinou krouží
podivnej pták, pták nebo mrak
R: Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa,
vzít do dlaně dálku zase jednou zkus,
telegrafní dráty hrajou ti už léta
to nekonečně dlouhý monotónní blues,
je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích.
vzít do dlaně dálku zase jednou zkus,
telegrafní dráty hrajou ti už léta
to nekonečně dlouhý monotónní blues,
je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích.
2. Pajda dobře hlídá pocestný, co se nocí toulaj',
co si radši počkaj', až se stmí,
a pak šlapou dál, po kolejích táhnou bosí
a na špagátě nosí celej svůj dům,
deku a rum.
co si radši počkaj', až se stmí,
a pak šlapou dál, po kolejích táhnou bosí
a na špagátě nosí celej svůj dům,
deku a rum.
R:
Pěkná písnička. Ale ať ji poslouchám jak ji poslouchám, nedokážu vnímat slova. Ať ji čtu jak ji čtu, nic nechápu. Na obalu LP jsem četl, že Wabi Daněk zpívá o tom, o čem mladí lidé přemýšlí a o čem spolu diskutují. Už jenom první verš: Tak jako jazyk naráží na vylomený zub. Myslím, že naši mladí na nic jiného ani nemyslí. Ale to je jenom můj osobní názor. Dokážu myslet jen ryze přímočaře. Slunce je žluté a modré je nebe. Nějaké metafory, podobenství a jiné složitosti tohoto světa jsou mi jest cizí. Zajímavé je, že ostatním písničkám Wabi Daňka rozumím a chápu je. Tato je na mne asi příliš akademická. ???