Nica
Probuzení je tak nepříjemné, jak jen může být. I když probuzení ani tak ne, spíš to co vidím, hned potom, co mi někdo zatřese ramenem.
"Uhm... co se děje?" nepřítomně zamumlám stále ještě vnořená do snu.
"Á tak slečna Harderová si bude hrát na hloupou," ten hlas mě zcela probere a já otevřu prudce oči. Nade mnou stojí vychovatelka, paní Lysá, nestarší a nejhorší ze všech těch vychovatelek co v děcáku máme " Nebo si snad slečinka myslí, že je někde na kafíčku?"
"Ne paní Lysá, já..."
"Ahá, takže jenom naše Veličenstvo ještě spinká, že?"
"Já to vysvětlím paní Lysá, vím, že to byla nedovolená vycházka."
Podívá se na mě dost skepticky a pak se křivě usměje "Vysvětlovat Nico budeš, až si tě pozve ředitelka na kobereček.
Proboha jen to ne. To bude ostuda, až se vrátím do děcáku. Kruci, proč mi nedošlo, že jsem neměla jít na to hřiště?
Mirka
Nechápu, proč mám zůstat v nemocnici dokud se mi hlava nedá zase dopořádku, ale nestěžuju si na to. byla tu babička a ta mi to taky řekla.
"Hele, kolik ti vlastně je?" Káča se válí na posteli a vypadá znuděně.
"Já... patnáct, proč?"
Už zas má pusu od ucha k uchu "Tak to jdeš do prváku se mnou. Bezva."
"Stejně tam budeš všechny znát. Říkalas, že znáš všechny z tohodle města."
"No já... dobře, kecala sem, všechny znát nemůžu, vždyť v tomhle městě je spousta děcek. Spousta lidí z mý bejvalý třídy bude dojíždět na ňáký lepší střední školy a jiní zas jdou na tu druhou střední, která stojí na druhym konci města. Je to s rozšířenou výukou jazyků, fujtajbl. Ty jdeš na matematickofyzikální, že jo?"
"Jo jdu. Z mého vysvědčení, co se týče jazyků, by na té druhé škole omdleli. Kolik lidí co znáš jde na matiku?"
"No když to počítám, tak co já vim tam jdu jen já, Matěj, Julča a Mariána, ale ta se nedá počítat. A možná pár lidí z Béčka."
To mě trochu udiví "Proč nejde počítat?"
"Mariána? Chodila jsem s ní do třídy, ale je taková divná. Vždycky si o přestávce sedne do kouta a něco čmárá do takovýho ošoupanýho, hodně, hodně tlustýho, Ačtyřkovýho sešitu s ošoupanejma, pevnejma deskama. Po škole jde vždycky hned domů a pak už o ní nikdo z nás neví nic. Prostě jde domů a je pryč."
"Hm, asi je to hodně zvlátní holka. Znávala jsem taky takovou podivínku. Seděla jsem s ní v lavici ve škole. Nemluvila nebo odpovídala jednoslově a o přetávkách se jen dívala z okna a vůbec nás nevnímala. Kdo jsou ty další dva?"
Už zas má pusu od ucha k uchu "Julča je moje nejlepší kamarádka a sestřenice v jedné osobě. Popsat jí nedokážu. A Matěj je ten nejobyčejnější kluk, ze všech obyčejnejch kluků. Hnědý, krátký vlasy, vysokej jak pouliční lampa, trojkař a má takový průzračný oči."
"Tak to jsem na tu naší novou třídu zvědavá. Zdá se, že moc lidí tam neznáš a já znám akorát tebe."
"Je klid, však se seznámíme."
Vtom do pokoje přivede sestřička nějakou dívku. Přijde o berlích a zdá se že má zlámanou nohu. Dlouhatánské, blonďaté vlasy, se jí v prstýncích točí po zádech, je docela vysoká, v pase by ji člověk mohl obejmot dlaněmi. Je krásná. Ne obyčejně hezká. Vypadá jako bohyně Afrodita.
Podívám se po Káče. Vypadá hodně naštvaně. "No to snad ne! To je Linda, ta nejnamyšlenější kráva jakou znam. Chodila do Béčka. Já mam takovou smůlu."
"Třeba ji polož na druhej konec pokoje," navrhnu a pak mi dojde, že je to blbost. Jediná volná postel je z mé druhé strany.
Martin
Rozhlédnu se po pokoji. Ta dívka už tu není. Jsem tu úplně sám. Je mi divně. Všechno mě bolí. Chce se mi domů. Prosím ať už můžu jít domů. "Mami! Tati!" křičím a po tvářích mi tečou slzy.
"Co se děje? do pokoje se vřítí sestřička.
Vzlykám "Kde je Mirka a babička?"
"Neboj se, klid. Babička za tebou za chvilku přijde."
"Kde je Mirka?"
"Kdo je Mirka?"
Podívám se na ni "Moje sestra. Kde je?"
"Počkej chlapče, já najdu tvou babičku. Nevím kdo jsi, ale pokusím se ti pomoct."
Podívám se na ní. Prosebně. Nešťastně. Zoufale.
Mirka
Přestože má zlomenou nohu, povýšeně se na Káču podívá a bez pomoci sestřičky si lehne na postel vedle. Potom se otočí ke mně a sladce se usměje. "Tebe neznám, Čí si?"
"Jsem Mirka Baberová a kdo jsi ty?"
"Linda Kováříková. Ty jsi nová?"
"Jo. Kam chodíš na gympl?"
Zasměje se a v tváři ji zázáří krásné bílé zuby "Hodně divná otázka. Jdu na matematicko fyzikální do prváku. Ty taky, nebo jdeš ještě na základku?"
Zezadu se ozve Káča "Proč se s ní vůbec bavíš?" zřejmě vůbec neslyšela náš rozhovor.
"A to je snad zakázané Walkerová?" namyšlený hlas Lindy zní o dost jinak, než když jedná se mnou. "Nic si z té kačeny nedělej Mirko, je to blbka."
Káča zbledne, ale v tu chvíli zakročím, opravdu pořádně rozzlobená "Tak poslouchej Lindo, Jediná blbka seš tu ty. Káča je narozdíl od tebe normální a milá, Ty namyšlená...," zarazím se. Nechci být sprostá, připadá mi to hloupé. A hlavně se nechci ještě víc rozčílit.
Zlomyslně se usměje "Namyšlená co? Však ty uvidíš, kdo je tu blbka. Myslela jsem, že seš nrmální, ale ty máš sstejně jako Káča IQ mínus 10."
Chci jí naštvaně něco odseknout, ale vtom vejde do pokoje babička "Mirko můžeš vstát? Martin tě potřebuje," vypadá bledě a unaveně. Vyděšeně se zvednu. Točí se mi hlava, ale jde to.