Život je pes, ale my jsme jeho štěňata a proto žít je psina.
Jsi jako jizva na dlani, jež tleskat mi už nebrání.
Srdce srdci srdce dalo, srdce srdce milovalo a to srdce srdce prosí ať to srdce v srdci nosí.


Roční období

13. prosince 2009 v 21:56 | Nelička |  Návody - jak si užít...

Vlastně bych tento článek nikdy asi nenapsala, kdyby Digi nezveřejnila svůj článek o podzimní depresi, který mě mimochodem i s designem a druhým článkem moc potěšil. Zdálo se jako by Digi úplně zapomněla a mě to mrzelo, protože se mi jej nápady a originalita líbí.
Vrátím se k tématu. Miluji každé roční období ať proští mrazy, či se potíme horkem, ale nejvíce podzim. Proto jsem se nad přístupem Digi poněkud pozastavila.
Každé roční období má něco do sebe, byť se to nemusí zdát. Někteří nemají rádi léto kvůli hicu, jiní jaro kvůli blátu, další zimu protože je tma a podzim nejspíš proto, že je prostě po létě. Jak už jsem zmínila, já miluji všechny.
Většinou se řadí mezi neoblíbené podzim se zimou a naopak oblíbené bívají jaro a léto. Chápu proč je to doba života, doba radování a veselí, zima se zdá ponurá a příliš tichá. Jenže copak podzim nezáří pestrými barvami slunce. Není zima krásná tou jemnou sněhovou pokrývkou, tou bílou barvou nevinnosti?
Možná bych měla přestat odbíhat a vzít jedno období po druhém. Jako první se vždy řadí jaro i když je to vlasně zima, která otevírá dveře novému roku.
Jaro, je dobou, kdy se zima vzdá nadvlády nad kopci, lesi, loukami, poli i ašimi domy a předá vládu slunci. Slunce však pochopitelně nemůže najedou vše spálit žhavými paprsky. Musí pomalu nechat přírodu aby, se probudila. A to je jaro.
Byť je na jaře hodně bláta a řeky rvou svá koryta, věrně napodobovány potoky, umí být tento "věk" velmi krásný. Je to doba "obrození" kdy ze semen mrtvých květin vyroste nová, krása, doba kdy se mláďata rodí aby mohl život pokračovat.
Někdo by mohl namítnout, že není co dělat. Jenže to není pravda. Copak není krásné běžet probouzející se loukou, trhat květy a splétat věnce, posadit je do vlasů mladším sourozencům? Není krásné žít, splynout, na chvilku být tím vším co roste kolem. Není krásné válet sudy v trávě, sledovat východ slunce nad zelenými kopci, dýchat vůni probouzejícího se lesa? Není úžasné žít?
Další zádrhel může být velkoměsto. Ale i zde je příroda byť v malém množství. Kvetou zde květiny na oknech a voní tráva snažící se přežít u cesty. Slunce září nad hlavou a je hezky. O víkendu se dá z města přece na chvíli utéct a být v krásném kraji.
Po jaru přichází horké a parné léto plné bzučícího hmyzu a zářícího slunce. Léto je oblíbené zvlášť lidmi jako jsem já, tedy těmi co chodí do školy. Jsou přece prázdniny. Navíc nemusíme tahat těžké zimní kabáty. Léto je krásné sluncem, teplem a radostí kterou nám dávají barvy, jimž v tuto dobu svěřujeme život. Jezdíme na dovolené k moři a spousta dětí i na tábory, kde na pár týdnou zapomenou na svůj svět a v lůně přírody žijí chvíli jinak. Utečou před civilizací a mají možnost chvíli zapomenout na náš tak přízemní, tak nudný svět. Chvíli nežijí pizzou a počítačem, ale mají možnost žít doopravdy. Žít tak, jak by děti měli. Hravě daleko od problémů dospělích.
Jsou lidé kterým letní hic vadí já jich docela dost znám. Existuje ideální řešení. Voda. Nemusí to být zrovna koupaliště toliko krásnější je přece jezírko kdesi u lesa či prachobyčejný rybník (pokud se zde samozřejmě dá a smí koupat.
Po létě přichází první školní dny a předzvěst podzimou tzv. babí léto. Upřímně - neumím se vžít do těch, co podzim nemají rádi. Já podzim více než miluji. Je mojí součástí a nedokázala bych žít bez pestrých barev a prudkých lijáků zvěstujících zimu. Podzim je pro mě dobou, kdy se mohu pomazlit z chladnoucím sluncem a být součástí usínající přírody. Je to opojné. Podzim je jako... milenec který se loučí a pouští dál přítelkyni zimu. Podzim je moje chvilka, podzimem snad žiju. Kdysi mi kamarádka řekla - tehdy prudce začala zima a navíc brzy, což mě trochu rozesmutnilo - že jsem jako podzim. V duši stejně krásná, ale zároveň stejně surová a nezkrotná, divoká a bez zábran. Že umím stejně jako on potěšit víc než cokoliv jiného, ale i hodně ublížit. Nevím jestli měla pravdu, ale pokud někdo kdo toto čte nesnáší podzim mám pro něj radu. Projdi se v posledních paprscích slunce, vyválej v pestém spadaném listí skoč do života po hlavě i když zbyde pár modřinek a nekňuč. Žij protože život je na blbosti příliš krátký.
Poslední je tichá, krutá zima doba kdy příroda spí a my zalézáme před mrazy do domů kde nás utěší světlo žárovky a teplo topení. Ale vždyť venkui je úžasně. Zvuk je pročištěný, Zem září sněhem a je krásně. Ledová, neporazitelná zima, která je sice krutou, ale krásnou paní, která se neváhá o svůj led i krásu podělit s ostatními. Vyběhni ven, postav sněhuláka stoupni si pod jmelí a uvědom si jak je život krásný. Každý den se musí žít nemůžeš přece pořád sedět zavřený/á a čekat až se oteplí. Brusli, hoď koulí poněkom a směj se, vždyť život je krásný, když chceme. Přestaň žít přizemní život u počítače a zkus chvíli splynout s místem kde žiješ s tou přírodou kolem. Žij tou zimou, tím sněhem, žij květy jara, sluncem léta i ledovým větrem podzimu. Žij a pamatuj si, že nežiješ proto, že tě porodila matka a tím pádám musíš. To můžeš rovnou skočit z mostu. Žij tak jak chceš, žij alespoň minutu musíš cítit, že žiješ abys doopravdu žil. Zkus to. Nic víc. Jen to vyzkoušej.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama