Život je pes, ale my jsme jeho štěňata a proto žít je psina.
Jsi jako jizva na dlani, jež tleskat mi už nebrání.
Srdce srdci srdce dalo, srdce srdce milovalo a to srdce srdce prosí ať to srdce v srdci nosí.


Podívej, padá hvězda. - To není hvězda. To je vločka.

16. prosince 2009 v 15:59 | Nelička |  Povídky - ze života
Volá, volá vločku vločka,
ať prý na ni počká!
Že neví kam padá!
Má zavřená očka.

(píseň: Chumelenice)

Dneska jsem vyšla ze dveří školy. Byla zima, ale něco mě překvapilo mnohem více. Sníh. Spousty sněhových vloček se snášeli z nebe taženy větrem, tvořené zimou. Bílé jako nevinnost panny před svatební nocí a čisté jako právě vypraný povlak na nemocniční poštář.
Šla jsem pomalu na zastávku tramvaje. Neměla jsem rukavice, takže jsem cítila, když mi na hřbet ruka. dopadla krásná bílá vločka. Roztála během chvilky.
Nevím co mě chytla, ale najednou jsem se cítila jako nikdy. Začala jsem - nevím proč - běhat z a vločkami a chytat je do dlaně či na hřbet ruky. Byla jsem šťastná jako malé dítě, smála se pro radost ze života, běhala za malými bílými smýtky. Šťastně, nespoutaně, divoce.
Je zima.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama