Život je pes, ale my jsme jeho štěňata a proto žít je psina.
Jsi jako jizva na dlani, jež tleskat mi už nebrání.
Srdce srdci srdce dalo, srdce srdce milovalo a to srdce srdce prosí ať to srdce v srdci nosí.


Říjen 2009

Studená panna

24. října 2009 v 18:54 | Nelička |  Povídky - Úvahy
http://img392.imageshack.us/img392/908/smrt2vw.jpg

Smrt je velmi zvláštní věc. Těžko se definuje. Je považována za konec života. Ale kdo ví co je po ní? Co může být po smrti? Je to konec existence? Je to nový začátek?
Nikdo nezná odpověď. Někdo věří v nebe, očistec, peklo jiní v astrál. Pro někoho je to konec existence, další to neřeší. Smrt je stejně tajemnájako její zobrazení. Tajemná, tmavá postava v kápi. S věčně nabroušenou kosou. Hel. Smrtka, Studená panna. Hádés. Na označení nezáleží. Pořád jedna a tatáž osoba, která nás dovede... kam vlastně. Do podsvětí k Hádésovi? K anďelům v nebi? Do astrálu? Někam úplně jinam? A co když smrt neexistuje? Co když je to úplně jinak? A co když smrt neexistuje? Možná je jen jakýsí přechod do další fáze života.
Nevíme.