Život je pes, ale my jsme jeho štěňata a proto žít je psina.
Jsi jako jizva na dlani, jež tleskat mi už nebrání.
Srdce srdci srdce dalo, srdce srdce milovalo a to srdce srdce prosí ať to srdce v srdci nosí.


Ginevra - Růže z Kamýku

12. září 2009 v 10:53 | Nelička |  Ginevra

Z úpňkem měsíce
na hradě Kamýce
svou dceru v náručí
pochoval král.

Z lásky je zrozena
pokřtěna Madléna
záhy si královnu
bůh k sobě vzal.

Otec ji vychoval
až za hrob miloval
láskou a bohatstvím
zahrnoval.

Dívku tak rozmilou,
krásnou a spanilou,
vyrostla z poupěte
život šel dál.

Zástupy ženichů
žádaly o ruku
pro sebe každý z nich
Madlénu chtěl.

Odbyla rytíře,
rváče a šejdíře
pohrozil pěstí
a pomstě děl.

Při ranním úsvitu
vytáhl z úkrytu
královu dceru
si násilím vzal.

Marně pak hledali
do nocí volali.
Věznit ji troufalou
do krypty dal.

Za bídu v převleku
strhán až k soumraku
zoufalý krajem dál
putoval král.

K oltáři chodíval,
k bohu se modlíval.
Po jednou zaslechl
z podzemí hlas.

Kaple tak pochmurná,
stinná a nevlídná.
Pánem byl na hradě
rytíř Drváš.

Vsamotě zazděna,
temnotou oděna.
Smrt vzala Madlénce
život i tvář.

Zloba a nenávist,
bolavý, tichý žal.
Svírá ho na srdci
nešťastný král.

Hrob kázal zavalit,
chladný hrad vypálit,
ať v žáru umírá
únosce kat.

Z úpňkem měsíce
na hradě Kamýce
svou dceru v náručí
pochoval král.

Z lásky prý zrozenou,
pokřtěna Madléna.
Záhy i krále
si bůh k sobě vzal.







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama