
Z úpňkem měsíce
na hradě Kamýce
svou dceru v náručí
pochoval král.
Z lásky je zrozena
pokřtěna Madléna
záhy si královnu
bůh k sobě vzal.
Otec ji vychoval
až za hrob miloval
láskou a bohatstvím
zahrnoval.
Dívku tak rozmilou,
krásnou a spanilou,
vyrostla z poupěte
život šel dál.
Zástupy ženichů
žádaly o ruku
pro sebe každý z nich
Madlénu chtěl.
Odbyla rytíře,
rváče a šejdíře
pohrozil pěstí
a pomstě děl.
Při ranním úsvitu
vytáhl z úkrytu
královu dceru
si násilím vzal.
Marně pak hledali
do nocí volali.
Věznit ji troufalou
do krypty dal.
Za bídu v převleku
strhán až k soumraku
zoufalý krajem dál
putoval král.
K oltáři chodíval,
k bohu se modlíval.
Po jednou zaslechl
z podzemí hlas.
Kaple tak pochmurná,
stinná a nevlídná.
Pánem byl na hradě
rytíř Drváš.
Vsamotě zazděna,
temnotou oděna.
Smrt vzala Madlénce
život i tvář.
Zloba a nenávist,
bolavý, tichý žal.
Svírá ho na srdci
nešťastný král.
Hrob kázal zavalit,
chladný hrad vypálit,
ať v žáru umírá
únosce kat.
Z úpňkem měsíce
na hradě Kamýce
svou dceru v náručí
pochoval král.
Z lásky prý zrozenou,
pokřtěna Madléna.
Záhy i krále
si bůh k sobě vzal.