Život je pes, ale my jsme jeho štěňata a proto žít je psina.
Jsi jako jizva na dlani, jež tleskat mi už nebrání.
Srdce srdci srdce dalo, srdce srdce milovalo a to srdce srdce prosí ať to srdce v srdci nosí.


Bude líp?

27. září 2009 v 9:48 | Nelička |  Povídky - o přátelství
Jen ti co si přečtou velmi krátkou, podivnou povídku, ve které jsem přiblížila zoufalství a bezmoc možná pochopí, že vždycky může být hůř než je v tu chvíli, kdy cítíte, že už to horší být prostě nemůže.

"Odešla! Ona mě opustila! Odešla a mě tu nechala!" patnáctiletá Jana se topila v slzách a vlastním křiku. Ve škole se zhroutila a odvezli ji domů. Brečela ve svém pokoji a křičela. Křičela zoufalstvím, vztekem, vlasní bezmocí, šílenou bolestí nad ztrátou. "Hanko! Byla si přece moje nejlepší kamarádka, jak si mohla odejít! Proč? Proboha proč tak brzy. Vždyť..." další slova utonula v slzách. Do pokoje vešla dívka Janina věku.
"Jano je i to tak líto já..." promluvila Hana Berasová smutně. Jana se bleskurychle otočila. Vždyť to byla její nejlepší kamarádka!
"Hano jak to že žiješ?" vykřikla.Hanka na ní koukala a najednou jí to docvaklo.
"Jano učitelka nemluvila o mně."
"A o kom tedy mluvila?" řekla už vzpomatovaná dívka.
"Mluvila... o tvé sestře," Hanka nechtěla působit Janě bolest, ale stejně by to brzy zjistila. Tak tak svoji kamarádku chytla. Omdlela.

O týden později vyšla v dením tisku krátká zpráva:

Patnáctiletá Jana Siuriová spáchala sebevraždu na přechodu před svou školou, kde se před týdnem zabila její dvanáctiletá sestra Hana Siuriová. Dívce u nebylo pomoci. Na chodníku před školou zemřela Hana Berasová na mrtvici.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Grainne ☼ →SB← Grainne ☼ →SB← | Web | 12. dubna 2010 v 15:54 | Reagovat

Zajímavá...A...Pěkná!.!.!.!...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama