
Dívka stojí a opírá se o nízkou zídku. Dívá do stichlé ranní krajiny a najednou vběhne zpátky do domu. Hned je ale zpět s kytarou v ruce. Usedá na chladný kámen a potichu vyluzuje z nástroje první akordy. A po chvilce začne i zpívat. Slova zpívá tak jak jí padají na jazyk a přitom přechytává akordy na lesklých strunách. Je sama a ví o tom. Sama jen se svojí kytarou a písničkou kterou si sama vymyslela. Zpívá a hraje jemně na svůj nástroj.
Je jemné ráno,
slunce sotva vyšlo.
Psaní bylo posláno
jen aby mu přišlo.
Ráno čte si psaníčko
povyroste maličko!
Je rádo že má přání
k dobrému svítání.
Je jemné ráno,
slunce sotva vyšlo.
Svítí nám...
Dívčin zpěv přeruší tiché kroky. Okamžitě přestane hrát i zpívat a rozhlíží se aby zjistila kdo poslouchal. Kroky se však zastavili. Nebudu hrát když nevím komu. Pomyslí si a začne balit kytaru. Je smutná že písničku nemohla dohrát. Chce se vrátit do domu, ale zastaví jí tiché "Počkej!" Zastaví tedy a pomalinku se otočí. Za plotem stojí ani ne desetiletá holčička.
"To bylo moc hezké. Dohraj to prosím," osměluje se tiše holčička. Dívka se tedy otočí a začne znovu hrát a zpívat.
Je jemné ráno,
slunce sitva vyšlo.
Kéž je nám přáno
aby štěstí přišlo.
Dobrnkala dívka písničku. Párkrát tuhle holčičk už viděla. Byla z místního dětského domova. Do osmi let žilan s mámou, ale ta ji málem utýrala k smrti. Bylo to smutné děvčátko, ale teď vypadala šťastně. Sluníčko osvětlovalo kytaru a dvě dívčí tvář. Tvář malé kdysi týrané holčičky a tvář patnáctileté dívky, které nedávnu při nehodě zemřeli rodiče. Nastěhovala se sem k babičce. Najednou nebyli se svým neštěstím sami.
Ahojky moje sb na blogu v horni menu boxu je něco důležitého byla bych ráda kdybys sis to přečetla :-)
Jinak jak se máš?
Co děláš?
Těšíš se do školy?