Život je pes, ale my jsme jeho štěňata a proto žít je psina.
Jsi jako jizva na dlani, jež tleskat mi už nebrání.
Srdce srdci srdce dalo, srdce srdce milovalo a to srdce srdce prosí ať to srdce v srdci nosí.


Mně nejbližší bytost

25. července 2009 v 18:27 | Nelička |  Povídky - Úvahy

Už mockrát se mi stalo, že jsem se cítila strašně sama. Ale jsem vůbec sama? Kolem mě bývá spousta lidí, ale i v davu může být člověk úplně sám. Někdy, někdy toužím po společnosti, ale když jí mám tak toužím po samotě. Toužím utéct od světa. Protože když mám společnost, přináší to kromě radosti i bolest, strach nejistotu a zklamání. A potom utíkám od světa a moje duše pláče. Protože den co den ztrácím kdysi mně nejbližší osobu. Ale jak obě stárneme, jsme čím dál tím více jiné jako oheň a voda. Znám ji od narození, ona mě od jednoho roku. slavily sme spolu každé narozeniny, každé vysvědčení, každý svátek. Ale zdá se, že už nebudeme. Že se odtrhneme a teprve potom si uvědomíme kolik jsme vlastně ztratily. Že se propadneme do samoty. Že nás budou dělit moře nejistoty, strachu, strachu znovu se poznat. Strachu z bolesti. Už teď se jakoby trhá naše pouto a sami si za to můžeme. Protože už se k sobě ani neumíme chovat sestersky. Ani moje setra ke mně a ani já k ní. Už to neumíme. A to, to mě strašně mrzí, protože sestře bych se byla schopná jako jedné vyplakat do náruče, říct jí o největších tajemstvích a nemůžu. Protože už skoro nejsme ani sestry. Biologicky ano, ale skutečně?

Snažte se aby se vám nestalo to co mně. Neztraťte to nejdražší co máte protože potom se utopíte v hořké bolesti.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Grainne ☼ →Soucítící SB← Grainne ☼ →Soucítící SB← | E-mail | Web | 2. dubna 2010 v 9:46 | Reagovat

Znám to být úplně sama, se ségrou k sobě máme blíž než vy, ale stejně to někdy cejtím se opřít a nikdo takový není :< =Ani z rodiny ani z přátel =někdo ... ---

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama